Paruretici sobě – výlet na Vranovskou přehradu
Plány na uspořádání táboru, či chaty pro paruretiky tu byly již od vzniku těchto stránek. Ale až do letošního léta neměl nikdo odvahu myšlenku uskutečnit. Sami to dobře znáte, strašák jménem paruréza nám stále připomíná, abychom mysleli na zadní vrátka a byli vždy nablízku „bezpečné“ toalety.
Myslím, že hlavně díky srazům, poznání ostatních paruretiků a novým úspěchům, se to letos konečně povedlo. A bylo to právě tvrdé jádro „srážečů“ - Jirka, Dan a já, kteří se k tomu odhodlali.
Vyrazili jsme v sobotu brzy ráno směr Vranovská přehrada. Předpověď slibovala krásné počasí a možnost koupání. Cílem bylo pořádně si při tréninku vyzkoušet všechny možné situace, do kterých se paruretik dostává, projít si známé hrady a zámky v okolí Vranovské přehrady a užít si poslední paprsky letních dnů.Naší první zastávkou na trénink se stalo kukuřičné pole u silnice. Rozcvička jak má být, močíme tu za podpory projíždějících aut, troubících řidičů i řidiček a snažíme se stát kousek od sebe. A ono se i daří. První úspěch za námi a my směle pokračujeme dále do městečka Vranova nad Dyjí. Zde už na nás čekají průvodkyně Kamilka a Julinka, které nám ukazují krásy místního zámku a kaple. Zámek Vranov nad Dyjí určitě stojí za navštívení. Obdivovatelé středoevropského baroka si jistě přijdou na své. A paruretici díky příznivým toaletám také. První kulturní zážitek za námi a my začínáme hladově vyhlížet některou ze zdejších restaurací. Před ní ale nesmíme ještě zapomenout na zdejší vojenské pevnosti, které měly sloužit k obraně za druhé světové války.Po vydatném obědě v blízké restauraci Jirka navrhuje navštívit hrad Hardegg, který se nachází u našich rakouských sousedů. Souhlasíme a vydáváme se do české vesničky Čížov. Odtud je to jen kousek k nedaleké vyhlídce. Z ní se nám posléze otevírá úchvatný pohled na městečko Hardegg a hrad tyčící se nad malebným údolím NP Podyjí. Obdiv nám následně kazí jen cena za návštěvu hradu, kterou se dozvídáme lámavou češtinou u vstupní brány - činí 200 korun českých bez průvodce. Při cestě zpátky míjíme místní svatbu a trénujeme, jak se dá. Další cíl je jasný. Vranovská přehrada a její na září poměrně čistá voda. Nikomu se do ní ale moc nechce, voda už je přeci jen trochu studená.A jak to vypadalo na chatě?Pobyt na chatě se omezil na večerní radovánky při svíčkách, kde jsme zvesela popíjeli, čůrali kolem chaty a za svitu hvězd vyrovnaní vedle sebe také do přehrady. Pak následovala poklidná noc, kdy se stalo naším hlavním úkolem naplnění kbelíku na moč až po okraj za podpory chrápajících kolegů.Nedělní ráno bylo krásné, vzbudily nás první sluneční paprsky deroucí se skrze okenice. Posnídali jsme buchty, plesnivé sýry a kafe a vydali se na prohlídku zříceniny Cornštejn. Vyšplhali jsme také na nedalekou ochranou věž s krásným výhledem na okolí, která se stala ideálním místem pro náš trénink. Po obědě v obci Bítov jsme zamířili ke stejnojmennému hradu. Při prohlídce obdivujeme nejen krásy hradu ale i vnady naší průvodkyně. „Nešahat!“ ozve se náhle průvodkyně. „Já se jen dívám prstama!“ namítne Dan. A já se mu nedivím, barokní a novogotický nábytek zasluhuje více pozornosti, než pouhé pokukování. Po výměně úsměvů, prohlídky kuchyně se se slovy nashle loučíme. Bohužel nám nezbývá již mnoho času, a proto vynecháváme jezírko lásky a vracíme se přes Bítovskou zátoku k autu.Po cestě domů plánujeme podzimní srazy a zakončujeme třešničkou na dortu – úspěšným močením u frekventované silnice vedoucí ze Znojma do Pohořelic. Tak příští rok na shledanou a doufejme, že i ve větším počtu!
 |
 |
 |
| Hrad Hardegg |
Koupání ve Vranovské přehradě |
Pohled na chatovou oblast - Chmelnici |
 |
 |
 |
| Zřícenina Cornštejn |
Pohled na Bítov (a důkaz močení) |
Třešnička na dortu |
