Ještě před tím než se rozhodnete s parurézou sami něco udělat, je třeba vyloučit některá onemocnění a funkční vady močového ústrojí (např. zánět prostaty, striktura ...). Proto doporučujeme navštívit urologii. Pokud vám lékař oznámí, že jste naprosto v pořádku, můžete močit sami doma bez problémů a máte problém pouze ve společnosti nebo v situaci, když vás někdo pozoruje, pak se jedná zřejmě o parurézu (sociální fobii / psychický blok).
Nejčastěji se k léčení parurézy používá terapie, při které se postupně pokoušíte močit v obtížnějších situacích. Aby mohla být prováděna, je třeba dostatečně pít, abyste měli plný močový měchýř. Obvykle se vypije hodinu před vaší auto-terapií tři čtvrtě litru vody. Někdy se při terapii zapisuje do stupnice 0 – 10 nutnost potřeby na močení a toho se poté využívá v praxi.
Pro těžší případy je dobré naučit se sám katetrizovat. Může to být dočasné řešení např. na dlouhých cestách. I když to zní bolestivě a složitě, není těžké se to naučit. Při tomto nejhorším stádiu je dobré najít urologa, který bude ochoten vás to naučit.
Velmi dobré je očíslovat si vaši nemožnost vymočit se v určitých situacích a místech podle stupnice od 1 do 10. Například 1 znamená, že jste sami doma a 10 kdy se snažíte močit v časovém stresu na přeplněném veřejném wc.
Pro začátek je asi nejlepší si najít k léčbě partnera. Může to být terapeut, kamarád, přítelkyně nebo někdo z rodiny. První krok by měl začít tím, že partner stojí venku před toaletou a dveře jsou zavřené. Partner by měl být vzdálen tak, že nebude slyšet vaše močení (v extrémních případech musí být partner mimo dům). V této situaci byste se měli pokusit spustit močení. Pokud se vám to povede, močte zhruba tři vteřiny a proud zastavte. Po úspěšném provedení tohoto prvního kroku si dejte krátkou přestávku (kolem tří minut) a pokračujte znovu. Nejlepší je močit takovým proudem aby nadělal co nejvíce hluku. Při těchto pokusech se nepoužívá žádné úmyslné zvukové pozadí – např. tekoucí voda, protože prodlužuje dobu léčebných procesů.
Pokud máte problém se zahájením močení, čekejte kolem dvou minut než to vzdáte. Dejte si krátkou přestávku a zkoušejte další dvě minuty. Obvyklá doba strávená na toaletě je tedy kolem 4 minut. V případě že se vám to nedaří, dělají se tříminutové přestávky a pokus se opakuje. Při opakovaném neúspěchu přesuňte partnera zpět o jeden bod, při kterém se vám to naposled podařilo a poté se vraťte zpět, k neúspěšnému bodu. Pokud nemáte partnera na močení, přesuňte se na toalety, kdy je v místnosti přítomna jedna osoba.
Jakmile jste úspěšní v počátečních stádiích, váš partner se k vám pomalu přiblíží a zkoušíte to tak dlouho, dokud se nezvládnete vymočit, když stojí přímo za vámi. Pokud se vám v expozicích daří močit s tréninkovým partnerem, přesuňte se na veřejné toalety. Nejdříve do obchodních center, kde bývá řada pisoárů s dělící stěnou a malý provoz. Trénink je nutné provádět pravidelně. Pokud jste úspěšní, zkoušejte to na přeplněných veřejných toaletách – koncerty, divadla, kluby…
Pokud nemáte svého „partnera na močení“, doporučujeme začít také v obchodních centrech. Bývá tu málo lidí a na močení máte neomezený počet času (nikoho neblokujete). Záleží na vás, zda začnete trénovat nejdříve na kabince a nebo se vrhnete přímo na pisoáry.
Zde jsou některé obecné rady: Trénink by měl být prováděn několikrát za týden. Delší pokusy jsou většinou úspěšnější než kratší – v jedné hodině je dobré udělat kolem 15 pokusů. Důležité je také pít dostatek tekutin (vynecháte alkohol). Pokud se váš blok náhle zhorší, je to naprosto normální, objeví se to skoro u každého. Vytrvejte a postupně to bude lepší.
Jedním z nejčastějších chyb lidí je, že se pohybují po své stupnici příliš rychle. Ve skutečnosti jen několik centimetrů může mít rozhodující význam, neboť naše hranice bezpečnosti v močení jsou v naší mysli jasně vymezeny. Obvykle pomáhá 8 – 12 tréninkových procedur abyste mohli bez problémů močit. Pokud vaše samoléčba selže, vyhledejte terapeutickou pomoc nebo konzultujte problém znovu s urologem a zjistěte v jakém stavu jsou vaše močové cesty.
Pokud jste ještě tak neučinili, začněte o svém problému mluvit se svými přáteli, rodinnými příslušníky, blízkými a partnery. Některé jejich typické reakce mohou být: „ Jo, to jsem někde slyšel, trpí tím víc lidí“, nebo dokonce: „ Víš, já mám problém taky (v tomto případě máte partnera )“. V každém případě je důležité, aby vaši blízcí o vašich potížích věděli a mohli vás podpořit a pomoci vám. Jedná se zde o psychiku člověka, proto je podpora někoho blízkého opravdu moc důležitá a je de facto jedním z prostředků vaší úspěšné léčby. Velkým rizikem neinformovanosti vašich blízkých je, že může docházet k nedorozuměním díky vašemu "podivnému" chování (společenská izolace, obava ze společného trávení času, vyhýbání se uričitým situacím apod.). Více se dozvíte pod odkazem mluvte o paruréze.
A na závěr: Nevzdávejte se, vždy je možné něco udělat pro zlepšení vašeho stavu. Chce to vůli, vytrvat a nenechat s odradit. Přejeme hodně úspěchů.
Tímto bych chtěl požádat a poprosit všechny studenty středních škol (muže i ženy…