Fyziologie močení

Paruréza se týká neschopnosti močit za určitých okolností. Zaměříme se nyní na samotné močení. Podíváme se na problém z pohledu anatomického. Nejdříve něco málo o stavbě močového měchýře, poté o samotné funkci močení a na závěr o souvislosti s parurézou.

Močový měchýř
Náš močový měchýř slouží jako zásobárna, ve které se hromadí moč. Moč vzniká v ledvinách, přesněji v ledvinové pánvičce, a je odváděna pomocí dvou močovodů do močového měchýře. Močovody ústí na spodině měchýře, v tzv. trigonum vesicae(viz obrázek). Močový měchýř je tvořen uvnitř sliznicí a podslizničním vazivem. Dále hladkou svalovinou, která se dělí na vnitřní síťovou, střední cirkulární (tvoří také svěrač močového měchýře, který přechází dále i na močovou trubici) a zevní podélnou vrstvu, ze které vybíhá tzv. uretrální pochva podél močovodů. Co je možné ovládat vůlí? Hladkou svalovinu močového měchýře ne, ta je ovládána pouze reflexně. Za to svěrač močové trubice, který je umístěn pod prostatou a je tvořen příčně pruhovanou svalovinou, vůlí ovládáme. 

Funkce močového měchýře
Měchýř, který dosáhne tzv. fyziologické náplně (250 – 300cm3 u dospělého), je reflexně vyprazdňován. V dětství se postupně učíme ovládat močení. Pomocí zapojenípříčně pruhovaného svěrače můžeme nepodmíněný reflex (nucení na močení), který vzniká v míše, překonat a nepomočíme se. Močový měchýř dospělého jedince se může bez větších problémů roztáhnout a jeho kapacita dosahuje 500 až 700ml. Při větších náplních dochází k silnějšímu nucení na močení, které se opakuje v kratších a kratších intervalech. Čili je těžší močení odložit, svěrač ovládaný vůlí dosahuje svých „krajních hodnot“. Anatomická (max. objem) náplň močového měchýře je mnohem větší (přes litr). Za zmínku stojí i fakt, že v bezvědomí je někdy zcela narušena koordinace vyprazdňování měchýře a hrozí až jeho prasknutí (proto je zaváděna cévka). 

Jak to všechno funguje

Reflexní děj (močení) je zahájeno mimovolním otevřením vnitřního ústí močové trubice, při kterém je pomocí svalu táhnut čípek močového měchýře dozadu. Dále sekontrahuje (smrští) hladká svalovina močového měchýře všech tří zmíněných vrstev – souhrnně můžeme označit vrstvy jako sval vypuzovač (m. detrusor). Po ukončení močení se reflexně smrští svěrač močového měchýře, který uzavře vnitřní ústí močové trubice. Takto probíhá močení u malých dětí. Reflex vyprazdňování se dítě postupně naučí ovládat tím, že zapojuje svěrač močové trubice, který brání odtoku moči ven. Aktivní (neboli závislé na vůli) otevírání vnitřního ústí zahajuje relaxaci (uvolnění) příčně pruhovaného svěrače močové trubice. Vypuzovací tlak zvětšuje aktivní zapojení systému břišního lisu (zvýšení nitrobřišního tlaku). Po ukončení močení dochází ke kontrakci (smrštění) nejen svěrače močového měchýře, ale také příčně pruhovaného svěrače močové trubice.

A když to nefunguje

Zde nastává otázka, do jaké míry je močení ovlivněno vůlí (paruréza) a jak se na tomto ději podílí anatomická hlediska a nesprávná funkčnost. Každého z vás jistě nyní napadne řada otázek. Zúženiny, vrozené vady, záněty prostaty mohou například zmenšit průsvit močové trubice a svalstvo, které se účastní vypuzování moči, jednoduše není natolik silné, aby se močový měchýř dokonale a rychle vyprázdnil. Potřebujeme větší klid, soustředěnost a někdy i sezení na toaletě, abychom potřebu vykonali. Přitom mohou být podobné příznaky jako u parurézy a může docházet k záměně. Urologických řešení je k dispozici řada, ale to už bych zabíhal někam jinam. Důležitá je především správná diagnóza, ke které vede především dobrá vzájemná spolupráce s urologem a pacientem. 

Závěrem
Na paruréze se z velké části mohou podílet nejen psychická hlediska, ale i nesprávná funkčnost močopohlavního systému.