Vliv jedné myšlenky

Jak již delší dobu sleduji na fórech, přijde mi, že spousta paruretiků je velmi udivena a nechá se zaskočit pouze jedinou myšlenkou. Pro příklad si představme paruretika, který někam cestuje autobusem. Je dobře naladěn, myšlenkami daleko od parurézy, na dovolené, v práci, prostě kdekoliv.

Autobus zastavuje na obvyklou zdravotní přestávku, což znamená, že navštíví toalety. Náš paruretik je stále ještě klidný, paruréza se mu delší dobu výrazně neprojevovala. Však tuto situaci moc dobře znáte. O paruréze víte, ale zapomněli jste na pocity, které ve vás může vyvolat a které čekají na svoji pravou chvíli.

Náhle paruretik zjistí, že totalety jsou mimo provoz a jediný způsob jak se vyprázdnit, jít k nejbližšímu plotu močit s ostatními lidmi. V této chvíli přichází ona jediná myšlenka, která nastartuje bludný kruh s názvem „paruréza v plné své síle“. Zažije intenzivní obavy, strach a nevymočí se.

Co myslíte, může za to jediná myšlenka? Paruretik se zřejmě domnívá, že ano. Všechny symptomy se v tuto chvíli zhorší, už nemůže pořádně močit ani v kabince a po zbytek cesty myslí jen na parurézu. Pravděpodobně si snaží vysvětlit první myšlenku a strach, který jí provází. Dochází k názoru, že se jí musí co nejvíce vyhnout. Je to přeci prosté, vyhnu se první myšlence, která startuje můj strach a mám vyhráno na plné čáře.

Jenže po několika dnech špatného pochopení konkrétní situace, už se paruretik začíná potit. Bludný kruh se uzavírá, paruretik se utápí, fobie se upevňuje a zhoršuje. Přitom je to pouze špatná interpretace prvotní myšlenky. Stačilo se zaměřit jiným směrem. Jak ji interpretoval on? Začal se soustřeďovat postupně pouze na důsledek a ne na příčinu. Vyhýbá se čím dál více situacím, tudíž strachu a prvotní myšlence, která by vše ještě více zhoršila.

Jak bych měl reagovat na tuto prvotní myšlenku? Přiznávám, že je to trošku složitější. V prvé řadě by mě neměla zaskočit. Měl bych se zamyslet, z jakého důvodu se tu vlastně objevila. Nesoustředím se na to, co myšlenka způsobila a jaký strach sebou přinesla. Uvědomme si, že přísun myšlenek se nedá zastavit, můžeme to zkoušet jak dlouho chceme, ale nepodaří se nám to. Dá se pouze změnit vnímání a pocity, které při nich zažíváme. Čili začneme se soustředit na změnu našeho vnímání a myšlení o 180 procent. Věci, které na nás působí depresivně, nebo v nás vyvolávají strach, přetočíme tak, že u nich nebudeme zažívat nic, nebo dokonce příjemné pocity. V prvé řadě pochopíme, že naše myšlení je špatné a že myšlenky které přicházejí, nemůžeme ovlivnit. S tímto se musíme smířit a nic jiného dělat nemůžeme.

Pakliže naše vnímání a myšlení je špatné, je na čase ho intenzivně měnit. Hledáme prvotní příčinu a obecně to, z čeho máme největší strach. Jestliže je to obava být pomlouván a hodnocen před kamarády, začneme pracovat s tímto. Zkusíme si pro sebe svůj strach popřít a problém jim začít sdělovat. Je to velmi těžký krok, ale také patří k těm nejdůležitějším. Jakmile svoje obavy popřeme, začneme na sobě pracovat dále. Přichází další obavy a podobným způsobem je zpochybníme. Následně začneme trénovat a zbavovat se strachu v situacích, ve kterých je vyvolán. Tím učíme své podvědomí novým, správným interpretacím myšlenek. Čím déle jsou vsugerovávány, tím lépe pak automaticky pracují.

Pokud tímto procesem neprocházíme a necháme sebou jen tak házet, parurézy se nemůžeme zbavit. A myšlenek, které se jako bludný kruh stále dokola opakují, už vůbec ne. Generátorem je totiž naše podvědomí, které se nedá přímo ovlivnit.

Shrnutí: Myšlenky které přicházejí, tedy nemůžeme ovlivnit. Ve většině případech nás na něco upozorňují, v případě parurézy na špatný pohled a chápání močení. A přesně toto bychom si měli uvědomit. Pokud totiž své myšlenky nenatočíme tím správným směrem, budou nám ztrpčovat život nadále.